MÚ ŠUMPERK - informační systém: Městský úřad Šumperk

OLOMOUCKÝ KRAJ - Olomoucký kraj

Daňové poradenství Tomáš Paclík

Pramet

Pivovar Radegast

CzechBlues.com

jmstavby

Severní Morava

Alfa Gospel Praises /CZ/

Leader uskupení Simeon Hýbl načerpal zkušenosti s gospelovou hudbou během svých studií ve Velké Británii (1996-1998) se skupinou Joyful, jež sestávala mj. z osmi černých gospelových zpěváků a hudebníků. Po návratu Hýbl založil v Zábřehu na Moravě soubor Alfa Gospel Praises, jehož základem jsou zkušení aktivní hudebníci vesměs z bluesrockové nebo funkrockové oblasti. Sboroví zpěváci jsou pak vesměs studenti. Alfa Gospel Praises koncertuje nejen v České republice, ale i v severo- a západoevropských státech.
Zpět na program

Luboš Andršt „60“

Po úspěchu loňského „Koncertu šedesátníků“ tady máme dalšího oslavence. Deset z deseti domácích bluesových fanoušků se bezesporu shodne na tom, že Luboš Andršt je co se týče hry na kytaru skutečným „kmotrem“ zdejší scény a vzhledem k šíři svého záběru patří k nejvýznamnějším českým kytaristům vůbec. A protože letos v červenci Andršt oslavil šedesátiny, byl dobrý důvod uspořádat monotematický večer, na kterém oslavenec připomene nejvýznamnější kapely, kterými během své čtyřicetileté kariéry prošel a pogratulovat mu přijdou i další hudebníci, se kterými jej pojí dlouholeté muzikantské i osobní přátelství.
Luboš Andršt se narodil 26. 7. 1948, svoji první kytaru si koupil ve čtrnácti letech. V roce 1964 začal hrát s dnes už zapomenutými skupinami Roosters, Double Time, P67, Colour imagines a Exit. Jeho první vlastní formací bylo v roce 1968 trio Blues Company Ltd. V roce 1970 hrál s rockovou kapelou Michala Prokopa Framus Five se kterou také nahrál své první studiové snímky na LP Město ER. To odstartovalo jeho profesionální kariéru a hned v následujícím roce se připojil k jazzrockové skupině Jazz Q Martina Kratochvíla.
Od roku 1973 vedl vlastní fusion skupinu Energit, která do roku 1980 odehrála na 200 koncertů a v roce 1975 s ní natočil své první autorské album. Právě Energit se představí v průběhu narozeninového koncertu v obnovené sestavě Luboš Andršt (kytara), Jan Holeček (zpěv), Erno Šedivý (bicí) a Vladimír Guma Kulhánek (baskytara).
Po další spolupráci s Martinem Kratochvílem, Emilem Viklickým a Jiřím Stivínem se Andršt na konci roku 1980 vrátil k bluesovým kořenům a založil Luboš Andršt Blues Band, do kterého angažoval slovenského zpěváka Petera Lipu. Tato sestava natočila mimo jiné první bluesové album v českých dějinách Blues z lipového dřeva, ve své době mimořádně úspěšné nejen umělecky, ale i komerčně. Blues Band vystoupí v téměř původní sestavě Luboš Andršt (kytara), Peter Lipa (zpěv), Ondřej Konrád (foukací harmonika), Vladimír Guma Kulhánek (baskytara), Pavel Razím (bicí).
Po odchodu Petera Lipy kapela nadále vystupovala příležitostně s různými hosty, např. s nejslavnějším polským bluesmanem Tadeuszem Nalepou nebo britským zpěvákem a harmonikářem Paulem Jonesem. Ve druhé polovině 80. let se Andršt na čas vrátil do Prokopova Framusu a zároveň koncertoval a nahrával s vlastní fusion kapelou Krátké spojení.
Po pádu totalitního režimu roku 1989 přijal nabídku zpěvačky Marty Kubišové na sestavení její doprovodné skupiny, s níž koncertoval a nahrával do roku 1992, v roce 1990 ještě stihl doprovázet slavnou americkou bluesovou zpěvačku a pianistku Katie Webster. Od roku 1992 se datuje obnovená činnost Blues Bandu se zpěváky Bobbym Houdou, Ignazem Netzerem, Ronnym Grayem, Tonyou Graves, Ramblin´ Rexem a Reesie Davis. V současné době je zpěvákem Blues Bandu „navrátilec“ Ondřej Konrád. Ani aktuální sestava Luboš Andršt (kytara), Ondřej Konrád (foukací harmonika, zpěv), Zdeněk Tichota (baskytara), Pavel Razím (bicí), Jan Kořínek (varhany) nebude samozřejmě na koncertě chybět.
V roce 1998 v Praze a 2000 ve Zlíně byl zvláštním hostem B.B.Kinga při jeho koncertech, zároveň se věnoval i jazzovým projektům. Od začátku nového milénia se opět vrací k Michalu Prokopovi, nejprve v rámci akustického tria s Janem Hrubým a posléze i do kompletního Framusu Five, který natočil úspěšné Prokopovo comebackové album Poprvé naposledy. Ani Michal Prokop a Jan Hrubý samozřejmě nemohou na šumperském pódiu při této slavné příležitosti chybět. Obzvláštní lahůdkou pro kytarové fanoušky pak budou bloky, ve kterých svému kolegovi přijdou k šedesátinám pogratulovat jeho kolegové Radim Hladík a Michal Pavlíček. Na Blues Alive tak dojde k unikátní a zřejmě neopakovatelné příležitosti spatřit na jednom pódiu tři nejuznávanější kytaristy české hudby.
Zpět na program

Jack Cannon /HU/

První maďarští účastníci v historii Blues Aperitivu – a hned vítězství u poroty i návštěvníků. Není divu, tak precizní pojetí akustického blues (ale i kousků spíše z hájemství soulu) se příliš často nevídá ani v americké kolébce žánru. Trio, jehož hlavní hvězdou je foukačkář a zpěvák György Zoltai, ovšem otrocky nepřehrává vzory, nýbrž přistupuje ke standardům tvůrčím způsobem a v neposlední řadě prezentuje i vlastní autorskou tvorbu. Tím, co porotu Aperitivu oslovilo na kapele Jack Cannon nejvíce, je ovšem dokonalá vzájemná souhra až jakási prorostlost všech tří muzikantů, která jim umožňuje zcela „volně dýchat“ i v rámci jasně vymezených pravidel.
Zpět na program

Retro Blues /CZ/

Kytarista, zpěvák a autor Petr „Džetro“ Ritzka z Hlučína na severní Moravě prošel řadou rockových, countryových i bluesových kapel, roku 2005 se osamostatnil a pod hlavičkou Retro Blues se začal věnovat čistě akustickému, česky zpívanému blues. Sestavy dalších muzikantů Retro Blues se mění, v současné době je Džetrovým hlavím partnerem harmonikář a kytarista Luboš „Bužma“ Khýr. Porotu loňského Blues Aperitivu, ze kterého Retro Blues postoupili na Blues Alive, přesvědčili především dobrým původním repertoárem a stylovým uchopením klasických postupů.
Zpět na program

Silvia Josifoská Band /SL/

Šumperskému publiku velmi dobře známá první dáma slovenského blues koncertovala na Blues Alive už několikrát. Letos přijíždí se zcela novým projektem, který je co do obsazení přehlídkou těch nejvíce „zvonících“ jmen slovenské hudební scény. Šéfem a aranžérem nové kapely je fenomenální baskytarista Oskar Rózsa, kterého v rytmice doplní vynikající bubeník Igor Sabo. Na kytaru hraje Stefan Lengyel a coby harmonikář se po nějaké době šumperskému publiku představí jeho miláček Erich Boboš Procházka. Silvia Josifoská slibuje zcela nový a moderní repertoár, ve kterém vyniknou jak její pěvecké kvality, tak stylová všestrannost zúčastněných hudebníků. Bezesporu černý kůň letošního ročníku Blues Alive!
Zpět na program

Trevor Hansbury, Thomas Schied /IR, GER/

Ačkoliv se irský kytarista Trevor Hansbury (1974) zajímal už od raného mládí o mississippské blues, pro budoucí muzikantskou kariéru jej nasměroval klíčový zážitek setkání s jedním z posledních aktivních pamětníků klasického období Delta blues Davidem „Honeyboyem“ Edwardsem, někdejším spoluhráčem Roberta Johnsona, se kterým si mohl zahrát na koncertě i posléze zajamovat. Nemenší inspirací pro Hansburyho byl jeho slavný rodák, kytarista Rory Gallagher, se členy jehož kapely Taste si dostal také příležitost stanout na jednom pódiu. V roce 2002 potkal Trevor německého hráče na harmoniku Thomase Shieda (1969), obdivovatele Waltera Hortona a Sonnyho Terryho, jehož kapela se rozpadla uprostřed irského turné a Thomas okamžitě přijal Trevorovu nabídku, aby společně vytvořili akustické duo. V roce 2004 nahráli debutové album On The Run, koncertují na mnoha festivalech po celé Evropě a v repertoáru mají široké stylové spektrum hudby od boogie a blues až po skladby ovlivněné ragtimem.
Zpět na program

Sue Foley /Canada/

Čtyřicetiletá kanadská zpěvačka a kytaristka patří k největším jménům současného „ženského blues“. Na hudební scéně se pohybuje bezmála dvacet let a má na kontě jedno DVD a jedenáct alb, z nichž to poslední Time Bomb nahrála společně s kytarovými kolegyněmi Deborah Coleman a Roxynne Potvin.
K blues se Sue Foley dostala díky hudbymilovnosti svého otce: v jeho sbírce desek ji jako malou dívku zaujala raná alba Rolling Stones a na nich zejména písně, podepsané Williem Dixonem, McKinleym Morganfieldem (Muddym Watersem) a Chuckem Berrym – a při „cestě zpátky“ k nahrávkám těchto velikánů objevila rozlehlý bluesový svět. Samotný vstup na hudební scénu jí zajistil společný koncert s fenomenálním kytaristou Dukem Robillardem: v hledišti seděl majitel vlivného texaského labelu Antone, který jí nabídl koncertování ve svém austinském klubu a vydání debutové desky. To vyšlo v roce 1992 pod příznačným názvem Young Girl Blues. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, Sue Foley začala koncertovat po celých Spojených státech, posléze i v Evropě a Japonsku. V polovině 90. let se začala plně soustřeďovat na vlastní autorskou tvorbu, která lépe odpovídala jejímu originálnímu výrazu. V tomto duchu pokračuje ve své tvorbě dodnes.
Kromě vedení vlastní kapely si při různých příležitostech zahrála s nejslavnějšími kolegy v čele s B.B. Kingem, Buddym Guyem, Johnem Lee Hookerem, Pinetopem Perkinsem, ale i Joem Cockerem či Tomem Pettym.
V roce 2000 obdržela za album Love Comin´ Down prestižní cenu Juno Award, kanadskou obdobu americké Grammy. O dva roky později byla nominována na nejvýznamnější světovou bluesovou cenu W.C. Handy Award v kategorii ženského moderního blues. Fenoménu „žen v blues“ se zabývá i ve vlastním ambiciózním projektu Guitar Woman. Jeho hlavní součástí bude kniha, jejíž vydání je naplánováno na příští rok a Sue Foley v úloze autorky pro ni pořídila rozhovory s významnými bluesovými kytaristkami současnosti včetně Bonnie Raitt či Rory Block. Na vydání knihy by mělo navazovat i koncertní turné a dokumentární film.
Zpět na program

Scigani /PL/

Jedna z nejlepších současných mladých kapel u našich severních sousedů využívá ve své hudbě, postavené především na základech amerického bluesrocku, také prvků funky, rhythm´n´blues a nebojí se ani popu. Leadrem kvarteta je znamenitý kytarista a zpěvák Maciek Lipina. Scigani se svým aktuálním druhým albem Bez Hamulców zvítězili v prestižní výroční anketě Blues Top, vyhlašované magazínem Twój blues, v kategorii Album roku 2007. Před třemi lety se v téže anketě stali Scigani Objevem roku.
Zpět na program

Wanda Johnson and Shrimp City Slim Blues Band /USA/

Nadšené recenze koncertů a nahrávek hovoří o „novém hlasu soulu a blues z Jižní Karolíny“. Právem. Wanda Johnson (1963) se sice na hudební scéně pohybuje už od začátku 90. let, na plný úvazek se však zpěvu začala věnovat až ve druhé polovině dekády a albově debutovala roku 2003. Od začátku se nespokojuje jako řada jejích kolegyň pouze na kopírování vzorů prostřednictvím interpretace bluesových a soulových standardů, nýbrž jde „s kůží na trh“ i jako autorka či spoluautorka svého hlavního uměleckého partnera, pianisty Garyho Erwina, říkajícího si Shrimp City Slim. Wanda Johnson má za sebou kromě častého koncertování ve Spojených státech také účast na prestižních festivalových pódiích (Chicago, Pocono ad.), tři evropská turné a stejný počet vydaných alb: Call Me Miss Wanda, Natural Resource a Hold What You Got, jež vyšlo letos. I když bývá přirovnávána na jedné straně třeba k Irmě Thomas, na straně druhé k Norah Jones, její projev je zcela osobitý a recenzenti jejího vystoupení na Chicago Blues Festivalu v roce 2007 ji označili za největší překvapení této klíčové události každoročního bluesového dění. V Šumperku tedy letos máme co do činění se žhavou aktualitou, o které jistě v budoucnu ještě mnohé uslyšíme.
Zpět na program

Marcel Flemr Band /CZ/

Kytarista, který patří k nejpřesvědčivějším hvězdám mladé české bluesové generace, začal sklízet vavříny už s kapelou Buddy Wonders, již zachytilo síto Blues Aperitivu už v roce 2002. Přes několik mezizastávek se Marcel Flemr „udělal pro sebe“ a dnes kromě žánrově všežravé skupiny Grape (v níž figuruje i bývalá frontmanka Buddy Wonders Hanka Říhová, oblíbená ozdoba šumperských jamsessionů) stojí už dva roky v čele vlastního bluesbandu. Kapela se hlásí k odkazu velkých mistrů elektrického blues T-Bone Walkera, Lowella Fulsona, Earla Hookera, Huberta Sumlina či Magic Sama a koření svou hudbu i modernějšími prvky.
Zpět na program

Filmy z Chicago Blues Festival /poprvé v Evropě/: „Electrified: The Story of the Maxwell Street Urban Blues“, „Cheat You Fair : The Story of Maxwell Street“

Letošní filmová projekce je skutečně unikátní: v evropské premiéře budeme mít možnost shlédnout dva dokumenty amerického režiséra Phila Ranstroma, které vzbudily pro svou autenticitu velký ohlas v americké bluesové, ale i filmařské komunitě. Chicagská ulice Maxwell Street a její pouliční trh sehrály klíčovou roli při vzniku a vývoji chicagské odnože bluesové hudby. Ve filmu Cheat You Fair se režisér zabývá historickým fenoménem Maxwell Street a zachycuje mimo jiné její poslední záběry před rokem 1994, kdy byla její původní podoba de facto srovnána se zemí, aby ustoupila moderní zástavbě. Snímek Electrified se pak zabývá dějinami i současností chicagského blues jako jedné z nejvýznamnějších forem amerického hudebního odkazu. Ve filmech hovoří a hrají jak ti nejslavnější hudebníci (Buddy Guy, Junior Wells, Charlie Musselwhite, Bo Diddley), tak „bezejmenní“ pouliční bluesmani, díky nimž si Maxwell Street udržovala svého původního ducha až do posledních dní své existence.
Zpět na program

Tematické odpoledne:

Jednou k tomu dojít muselo. Pravidelné sobotní Tematické odpoledne už prezentovalo kdejaký žánr, zatím jsme se ale – nikoli záměrně – vyhýbali tomu, který je s blues svázán snad nejúžeji, přesněji řečeno, pro nějž je bluesová struktura i cítění jedním ze zásadních vyjadřovacích prostředků už bezmála sto let. Tím žánrem je jazz v mnoha svých podobách.
Zpět na program

Peťa Korman Hot Jazz /CZ/

Vystoupením tohoto souboru víceméně navazujeme na loňské Tematické odpoledne, věnované romským kapelám. Jeho vedoucím je vynikající kytarista Peťa Korman, který nasbíral spoustu zkušeností už v 90. letech jako spoluhráč písničáře Vlastimila Třešňáka. Byl také členem rockové kapely Davida Kollera a Lenky Dusilové Pusa. Jeho pravou doménou je ovšem jazz a swing, k němuž jej přivedla láska a obdiv k slavnému francouzskému cikánskému kytaristovi Djangovi Reinhardtovi, jenž jako jeden z mála Evropanů už v meziválečném období vyvinul zcela osobitý hráčský styl. A právě v jeho stopách Peťa Korman se svým Hot Jazzem velmi věrně a autenticky kráčí.
Zpět na program

Ondřej Pivec Organic Quartet /CZ/

Ačkoliv je hráči na Hammondovy varhany Ondřeji Pivcovi pouhých čtyřiadvacet let, patří k největším hvězdám domácí jazzové scény a může se pochlubit i slušnou řádkou úspěšných vystoupení v zahraničí. Za druhé album svého Organic Quartetu obdržel v roce 2006 cenu Anděl v kategorii Jazz a blues, aktuální, letos vydanou desku natočil během studijního pobytu ve Spojených státech s temními špičkovými hudebníky. V jeho hudbě se ozývají prvky oblíbeného soul jazzu 60. let, jsou ovšem zahrány s čistě současným cítěním, poučeným posledním vývojem na (nejen) jazzové scéně.
Zpět na program

Rudy Linka /USA/

Prakticky jediný původem český jazzový hráč střední generace, kterému se podařilo uchytit na americké scéně, to vzal z pražské konzervatoře přes švédský Stockholm na prestižní americkou Berklee College of Music v Bostonu, kde v druhé polovině 80. let studoval pod vedením slavného kytaristy Jima Halla. Po přestěhování do New Yorku bral soukromé hodiny u dalších es jazzové kytary Johna Abercrombieho a Johna Scofielda, kteří se stali jeho přáteli a spolupracovali s ním koncertně i při nahrávání. V roce 1998 byl vyhlášen nejznámějším jazzovým magazínem Down Beat jedním z deseti nejlepších kytaristů tohoto žánru. I když je pro Rudyho Linku moderní jazzový mainstream hlavním vyjadřovacím prostředkem, nebrání se ani stylovým přesahům na jedné straně třeba k latině a folku, na straně druhé ke zcela současným rytmickým postupům jungle či hip hopu. Své poslední album Songs natočil s rytmikou první jazzové ligy, bubeníkem Paulem Motianem a kontrabasistou Larrym Grenadierem.
Zpět na program

Kulturní úderka /CZ/

Brněnská kapela Kulturní úderka, působící na hudební scéně už od poloviny 90. let, je typickým příkladem, že se vyplatí přihlašovat na jarní Blues Aperitiv několikrát, byť třeba s několikaletým odstupem. Už na třetím ročníku této soutěžní přehlídky v roce 2002 získala zvláštní cenu poroty a zúčastnila se satelitních koncertů. Letos byla jedním ze dvou zcela přesvědčivých vítězů. Její směs elektrického blues, funky a rocku je nabita mimořádnou energií, hráčskou invencí a kapela prezentuje bluesové cítění v kontextu toho pozitivního ze současného hudebního vývoje.
Zpět na program

Bloosers /CZ/

Kapela vznikla v roce 2003 jako sdružení muzikantů s bohatými zkušenostmi z různých brněnských hudebních skupin. Repertoár Bloosers tvoří převážně převzaté skladby, pohybující se stylově na pomezí blues, rocku a soulu. Porotu loňského Blues Aperitivu skupina zaujala jak profesionálně působící souhrou, tak vynikajícím zpěvem Hany Křížové-Kristové.
Zpět na program

Sestry Steinovy /CZ/

Na rozdíl od třeba Blues Brothers jsou Sestry Steinovy skutečnými sourozenkyněmi. Vzešly sice z folkového prostředí, svým stylem prezentace i psaní vlastní tvory jsou na hony vzdáleny tomu, čemu se – tu více tu méně právem – říká „kotlíkaření“. Originální melodie, často nezvyklé vedení dvojhlasu, důraz na rytmickou stránku hudby, určovanou jednoduchými, často vyloženě bluesově znějícími figurami a riffy akustických kytar, popuštěná stavidla energie, otevřenost vůči vlivům z jiných hudebních žánrů, a přirozeně texty, v nichž bývá zdůrazňována otevřenost až intimnost (nejen) v ženských tématech – to jsou hlavní rysy jejich písniček, zachycených už na třech albech. Tato bezhraničnost umožňuje Sestrám Steinovým vystupovat před různými typy publika. Jakkoli jsou i nadále atrakcí především folkových přehlídek, míhají se i na akcích rockových či alternativních – a nikdy nepůsobí jako vetřelkyně. Věřme, že osloví i na festivalu bluesovém, kde budou zosobňovat jistý přesah, který má ovšem nepřeslechnutelné společné kořeny s pravověrnými představiteli žánru. Ostatně, relativně dlouholetý úspěch „Steinovek“ je jedním z důkazů, že u těch, kterým se dá věřit každý tón, vůbec nerozhoduje forma sdělení a žánrová klasifikace se jeví jako nesmyslné blábolení.
Zpět na program

Bluesberry /CZ/

Zcela jistě nejstarší stále fungující ryze bluesová kapela vznikla v roce 1972 v legendární pražské čtvrti Hanspaulka. Jediný, kdo prošel všemi sestavami a tradici Bluesberry udržuje při životě dodnes je zpěvák, kytarista a hráč na foukací harmoniku Petar Introvič, za jehož zády prošla řada muzikantů, kteří se posléze objevili v dalších z blues vycházejících kapelách (za všechny jmenujme Martina Krause, Mária Císaře, Petera Jurkoviče či Václava Koptu). Ačkoliv Bluesberry stejně jako každá skupina, existující několik desítek let, prošli více i méně šťastnými obdobími, současná sestava, jejíž muzikantskou hvězdou je výborný kytarista Marek Šmaus, patří bezesporu k těm nejlepším. Bluesberry na festivalu Blues Alive hráli naposledy v roce 2000, letos přijíždějí mimo jiné s repertoárem, zachyceným na právě vydaném zbrusu novém albu.
Zpět na program

Curtis Salgado Band /USA/

Čtyřiapadesátiletý zpěvák a hráč na foukací harmoniku Curtis Salgado patří ke kultovním osobnostem americké bluesové scény. Byl to on, kdo inspiroval svého přítele, dnes již nežijícího herce a zpěváka Johna Belushiho k nápadu na hudebně-filmový projekt Blues Brothers, byl to on, podle nějž se jedna ze stěžejních postav prvního z obou filmů na toto téma (ztělesněná swingovým zpěvákem Cabem Callowayem) jmenuje Curtis, a byl to on, komu je věnováno i debutové album kapely Blues Brothers Briefcase Full The Blues.
S hudbou začal Curtis Salgado na samém začátku 70. let, v jejich polovině se dostal do velmi dobré společnosti, když byl angažován jako zpěvák do kapely tehdy velmi mladého kytaristy Roberta Craye, ve které strávil šest let. V polovině 80. let byl frontmanem slavné bostonské kapely Roomful Of Blues, v následující dekádě byl krátce sólovým zpěvákem kapely Carlose Santany. V posledních letech se věnuje především sólové kariéře v čele vlastního bandu. Jeho diskografie čítá sedm titulů, poslední čtyři včetně letošního komerčně i umělecky mimořádně úspěšného Clean Getaway na labelu Shanachie.
Salgadovu dráhu narušila v roce 2005 vážná choroba, když mu byla diagnostikována rakovina jater. O rok později mu byl orgán úspěšně transplantován a umělec se mohl vrátit na pódia i do studií. Na podporu jeho léčení byly uspořádány dva benefiční koncerty, na kterých se to jen hemžilo slavnými jmény. Záznam loňského, na kterém mimo jiné vystoupili Jimmie Vaughan, Taj Mahal, Robert Cray, Little Charlie And The Nightcats či Charlie Musselwhite, by měl vyjít v průběhu příštího roku.
Zpět na program

James Cotton Blues Band /USA/

V osobě harmonikáře Jamese Cottona přijíždí do šumperka jeden z posledních stále aktivních pamětníků největšího rozmachu chicagské bluesové scény a jeden z naprosto klíčových hráčů na tento nástroj v dějinách. Zároveň se potvrzuje, že absolutní špička tohoto žánru je vzájemně úzce propojena a postupně rok po roce se její zástupce daří představovat v rámci Blues Alive i našemu publiku: s hlavní hvězdou ročníku 2005 Hubertem Sumlinem spojuje Cottona společné mládí i první muzikantské kroky, s headlinerem ročníku 2006 se sešel v rámci comebacku Muddyho Waterse v 70. letech a ve spolupráci s loňskou hvězdou Joem Louisem Walkerem zase Cotton natočil v roce 1996 album Deep In The Blues, za které získal cenu Grammy (za několik dalších byl nominován).
James Cotton se narodil roku 1935 v Tunice ve státě Mississippi, blues jej zaujalo ve chvíli, kdy uslyšel slavného harmonikáře Sonnyho Boye Williamsona II. Vydal se za ním do West Heleny v Arkansasu, kde se stal jeho žákem a spoluhráčem. Po dalším přesunu, do Západního Memfisu, se seznámil s Hubertem Sumlinem, s nímž byl na začátku 50. let angažován do kapely zpěváka Howlin´ Wolfa. V polovině páté dekády přešel k Wolfovu hlavnímu konkurentovi Muddymu Watersovi, kde alternoval slavného Little Waltera.
V roce 1965 založil první vlastní kapelu Jimmy Cotton Blues Quartet, které se zprvu věnoval paralelně s watersovským angažmá. První sólové nahrávky poříádil pro významnou komilaci Samuela Charterse Chicago/The Blues/Today!. Po odchodu od Muddyho Waterse v roce 1966 hrál se začínající Janis Joplin a o rok později zformoval slavný James Cotton Blues Band, který patřil k velkým hvězdám americké scény doby hippies, kdy doslova boural slavné sály Fillmore East v New Yorku a Fillmore West v San Francisku.
Slavná kariéra Jamese Cottona, přezdívaného Mr. Superharp (Pan Superharmonika), pokračovala i v dalších desetiletích, kdy neúnavně koncertoval a nahrával pro všechny významné bluesové labely a byl vždy ozdobou největších světových festivalů. Pro jeho kapelu, v níž často nechyběla dechová sekce, která jí dodávala masívní, až bigbandový sound, bylo příznačné obrovské koncertní nasazení a postupy, spoluurčující vývoj žánru, vystavěného na tradičních kořenech.
V polovině 90. let se James Cotton potýkal s vážnou chorobou, jež mu definitivně znemožnila zpěv, jeho mistrovské hře na harmoniku, jak víme z posledních vynikajících alb (např. Fire Down Under The Hill z roku 2000), však nic neubrala. Cottonovu dnešní hru tvoří vesměs hráči o jednu až dvě generace mladší (včetně dvou potomků slavného kytaristy Kennyho Neala Noela a Kennyho Jr.) a samotný frontman platí za živou legendu celého žánru. Letos v březnu se mu dostalo cti uvést do prestižní Rock´n´rollové síně slávy Little Waltera a při ceremoniálu zahrát jeho nejslavnější skladbu Juke.
Letos slaví James Cotton neuvěřitelných 64 let na profesionální hudební scéně. Do České republiky přijíždí vůbec poprvé a označení živá legenda blues jistojistě potvrdí.
Zpět na program

Limbo

Svojí hudbu popisují jako „hypnotizující směsici zvuků“. Většina jejich skladeb jsou originální, velmi melodické písně zpívané polsky. Trochu surrealistický dojem připomíná nejnovější vlnu amerického freak folku, a také Toma Waitse nebo Wojciecha Waglewskieho. Muzikanti tvořící Limbo ale vtiskují svojí uměleckou stopu rovněž do jimi hraných coverů. Improvizace berou posluchače na cestu časem / několik desítek let zpět/ i prostorem /za oceán/ - do předválečné Delty řeky Mississippi. Díky tomu poznáváme zapomenuté, ale o to více elektrizující písně černošských bardů, takových, jako Robert Johnson nebo Skip James. V poslední anketě čtenářů čtvrtletníku Twoj Blues „Blues Top“ byla skupina oceněna jako objev roku.
Michał Augustyniak – kytara, zpěv, Łukasz Wiśniewski – foukací harmonika,  Bartek Kazek - perkuse, Piotr Górka - kontrabas, více na: www.limbo.com.pl a www.myspace.com/limboscy
Zpět na program